Jakákoliv věc nebo čin v určité oblasti zůstane vždy věčnou vzpomínkou. Já nejsem výjimkou, takže stále si velmi dobře pamatuji každý detail svého prvního horského kola.

V okamžiku koupě 3.9.1992 se na kole vyskytovala kompletní sada Shimano SIS Tourney 18. Čili trojpřevodník 48-38-28, vzadu 6-ti kolečko 14-28. Plastové brzdové čelisti, brzdové páky a pedály. Ocelová řidítka, představec 22,2 i sedlovka 25,4. Těžké široké kovové ráfky s chromovanou úpravou - na pohled nádhera, ovšem o to více snižovaly třecí efekt, takže o super brždění se zrovna mluvit nedalo...Gumové gripy, plechové blatníky a asi 10 odrazek všude možně. A samozřejmě rám s pevnou vidlicí ze silných ocelových trubek typu Hi-Ten. Barevná mutace - zelená přední vidlice a část rámu s hlavovkou, přechod do žluté - hlavní triangl, přechod do oranžové - zadní vidlice. Všechny v typicky "kleinovských" svítivých výrazných barvách, k tomu kožené sedlo a černé doplňky (sedlovka, řidítka, brzdy, troj-převodník, ...) Odlehčený bike vážil kolem 17-18kg...

Seřídit takové kolo bylo opravdu umění, nicméně pak jsem na ně půl roku nemusel sáhnout. V té době jsem o existenci měrky řetězu, či dalších speciálních pomůcek, netušil ani ve snu a i další údržbu jsem získával praxí, co se kde zanášelo nebo přestávalo fungovat - to jsem musel zvládnout opravit. Na čistotu byli zvláště náchylné bowdeny a ráfky. První stále namazané, druhé stále odmašťovat - jedině tak jsem se mohl spolehnout, že až budu potřebovat, tak zabrzdím...

V této podobě kolo zůstalo téměř 2 roky. Pouze jednou jsem vyměnil brzdové špalíky, občas ho promazal, doseřídil, dofoukl gumy - žádný stres, pohoda jazz... Samozřejmě bez výměny řetězu - proč také když ještě funguje :o) Až po nastoupení do GEMu, kdy jsem začal prolézat katalogy, zajímat se o bikovou techniku, jezdit na vyjížďky se sportovně orientovanými bikery, přišlo na řadu postupné vylepšování. Sportovní sedlo, duralové pedály a rohy na řidítka znamenaly první vlaštovku v příblížení mého kola těm z katalogů :o)) Postupem času došlo i na duralová řidítka, duralový představec, lehčí pláště, duralové ráfky, kovové brzdové páky, brzdové čelisti STX. Povedlo se mi snížit váhu na neuvěřitelných 15,5kg. Připadal jsem si lehký jak pták... :o)

Skutečnou lahůdku znamenalo pořízení pedálů Shimano M525 s oboustranným nášlapným systémem SPD včetně sportovních treter SIDI Dominator. Obojí tehdá znamenalo špičku v oboru. Když jsem ještě přidal bezdrátový cyklopočítač Cateye Cordlless II, nezbylo lidem kolem mne, než kroutit nechápavě hlavou...Cenu kola jsem tak totiž cca 2x navýšil...!!! Počítač mám dodnes, pedály i tretry dosloužily cca před dvěma roky, ale to není podstatné. Podstatné je to, že díky těmto úpravám, bikerům kolem mne a zaměstnání vprostřed bikového světa, se stal biker i ze mne... Zatoužil jsem po lepším kole, s kterým bych dokázal podobné kousky jaky ti "báječní muži na létajích strojích" v katalozích, případně na bikových videokazetám typu Chainsmoke, apod. Tím se dostáváme k mému druhému kolu - Focus Long Lake.

Zde vidíte "Sisku" zhruba 2 roky po koupi. Bohužel dokumentace originálního zbarvení se nedochovala, toto je stav po přemalování modelářskými barvičkami Revell. Umíte si představit tu strašnou piplačku tím malým štětečkem??? Já už ne, asi jsem byl fakt střelenej... :o) Výbava již je hodně vylepšená, v podstatě až na SPD-čka a ráfky vidíte upgrade popsaný výše.

Obrázek č.2 a 3 ukazuje plně naložené kolo na nejvyšším bodě Šumavy - Boubín 1362 mnm. To jsem již pomalu končil jako cykloturista a přecházel do pozice bikera. Jenže ten jezdí nalehko, s kolem si hraje, těžko byste na jeho kole hledali nosič s "plnou polní". Tak jsem se prostě rozhodl, že než tuto kapitolu na pár let uzavřu, chci ještě poslední výlet. Hodil jsem pár věcí do batohu, na nosič spacák, karimatku, pončo, nějaké nářadí, ešus a vyrazil jsem. Z Prahy stále proti toku Vltavy až k jejím pramenům. Pak kus Šumavy směrem na Nýrsko, poté zpět - Kašperské hory, okolí Sušice. Cestou stavím na hradu Rábí, kde je možné vidět ukázky sokolnické práce s Rarohy a dalšími dravými ptáky. Návratová trasa vede z Horažďovic na Příbram, Hořovice - zde navštěvuji dceřinou pobočku GEMu z Prahy - GEM Hořovice. Poté přes Beroun domů do Prahy. V maximální míře využívám okresky s nízkým provozem, stinné lesní cesty, přírodní koupání - letos je opravdu horký rok! (1995) Poslední etapa měřila 155km, jelikož jsem si zkátka v Berouně řekl, že když už jsem tak blízko, zkusím to dorazit domů do Vysočan. Povedlo se - zatím moje nejdelší cesta na kole v jediném dni...